František Chudoba

Brněnská Katedra anglistiky a amerikanistiky byla založena – pod názvem anglický seminář – v roce 1920 jako druhá v zemi (stejně jako celá univerzita). Její založení spočívalo fakticky pouze ve jmenování profesora Františka Chudoby – našeho otce zakladatele – vedoucím tohoto semináře. Pozoruhodné je, že téměř ve stejné době byl Chudoba vybrán ministerstvem školství jako „československý“ lektor na Škole slovanských a východoevropských studií na King’s College Londýnské univerzity. Stal se tak vlastně otcem zakladatelem podruhé – otcem bohemistiky ve Velké Británii. Po dva roky pak cestoval mezi Londýnem a Brnem a uváděl obě instituce v život. Chudoba byl literární vědec, ale jakožto jediný profesor musel přednášet i gramatiku a historický vývoj angličtiny. Na naší katedře kromě něj působil ještě Samuel Kostomlatský, který vyučoval praktickou angličtinu, a postupně též několik skvělých mladých anglických lektorů, kteří se zaměřovali na konverzaci a na život a kulturu Velké Británie. Anglistika byla jednou z nejmenších kateder na fakultě s omezeným počtem studentů – angličtina byla stále jakousi zájmovou nikou –, ale Chudoba byl významnou osobností intelektuálního a kulturního života meziválečného Československa a katedra si pod jeho vedením vybudovala dobrou pověst.

V listopadu 1939 byly české univerzity uzavřeny. Penzionovaný prof. Chudoba se soustředil na své monumentální životní dílo, Knihu o Shakespearovi, jejíž první díl vyšel r. 1941, krátce po jeho smrti. (A monumentální skutečně bylo: oba díly – druhý vyšel r. 1943 – mají dohromady 1669 stran.) Po znovuotevření fakulty v roce 1945 představoval kontinuitu Chudobův nejlepší student, Karel Štěpaník – rovněž literární vědec – a Samuel Kostomlatský. Ale tím, kdo udal tón pro zhruba nejbližších čtyřicet let, byl nový člen katedry, Josef Vachek, který přišel z Prahy. Vachek byl členem Pražského lingvistického kroužku a katedra pod jeho vedením nabrala nový směr a nový důraz na odbornou úroveň.

V důsledku 2. světové války získala angličtina všeobecnou popularitu a obor přitahoval množství uchazečů. Přijímací proces však přirozeně regulovaly vysoké nároky katedry, a po komunistickém puči v roce 1948 přineslo postavení angličtiny jako jazyka imperialistického nepřítele zásadní omezení počtu přijímaných studentů. Po následujících dvacet let se situace katedry neustále proměňovala: chvíli patřila pod katedru germanistiky, chvíli pod katedru západoevropských jazyků a fonetiky, pak byla součástí katedry anglistiky a germanistiky, a konečně od roku 1962 katedrou anglistiky a amerikanistiky. Navzdory tomu všemu neustále rostla, získávala nové učitele a přinášela nové podněty. V oblasti vědy byl průkopníkem její časopis Brno Studies in English, vydávaný od r. 1959 – byl to první časopis na Filozofické fakultě věnovaný jednomu konkrétnímu jazyku a jeho kulturním oblastem. A z pohledu studentů byl významný rok 1965, který přinesl první představení Gypsywood Players, divadelního spolku katedry. Obojí – časopis i divadlo – žije dodnes a ve svém sedmém, resp. šestém desetiletí zdárně prosperuje.

Těžké období přišlo po roce 1968. Katedra měla snad nejslabší kádrový profil na fakultě. To mimo jiné znamenalo, že po většinu času nemohla mít oficiálního vedoucího, ale pouze pověřené vedoucí, a po jistou dobu dokonce externího vedoucího z katedry germanistiky. A jistě to také na počátku 80. let přispělo k rozhodnutí ministerstva školství katedru zcela zrušit. Vnější problémy však měly na ducha katedry jen malý vliv. Velkou zásluhu na tom měl tandem, který vlastně po celá ta léta zajišťoval kontinuitu: Jan Firbas jako jakýsi morální kompas katedry (a také její nejvýznamnější vědec) a Josef Hladký, její éminence grise. Společně provedli katedru kalnými vodami „normalizace“.

Vše se samozřejmě změnilo v roce 1989. Počátek 90. let byl obdobím mimořádného růstu, kdy se katedra rázem stala jednou z největších na fakultě. A co víc, bylo to období, kdy katedra převzala roli průkopníka inovací. Její studijní program jednooborové angličtiny byl ojedinělý v celé České republice, dnes se takto organizované studium stalo normou. Zavedení větví studia, na něž se studenti mohli specializovat – literární věda, lingvistika, kulturní studia a translatologie – rovněž předběhlo svou dobu, protože bylo spojeno s radikální redukcí povinných předmětů a širokou nabídkou předmětů volitelných. A restrukturalizace pětiletého programu na plně nezávislé tříleté a dvouleté části představovala faktickou implementaci zásad boloňského procesu o mnoho let dříve, než byl boloňský proces skutečně přijat.

Během posledních dvaceti let se četné změny zavedené před koncem minulého tisíciletí vytříbily a ustálily. Byl také zaveden možná první skutečně severoamerický magisterský studijní program v Evropě, podstatně se rozšířily doktorské programy katedry, byly posíleny mezinárodní výzkumné kontakty a vazby a katedra se také stala pořadatelem významných mezinárodních konferencí, jako jsou její pravidelné Mezinárodní konference anglistiky, amerikanistiky a kanadistiky, pořádané každých pět let, nebo 14. konference ESSE – European Society for the Study of English.

Don Sparling